Profile of George Voskovec on Famous Like Me

Zpracoval: Jakub Hájek

Jiří Voskovec (1905-1981)

Jiří Voskovec je český herec a spisovatel neodlučitelně spjatý s osobností Jana Wericha. Studoval střední školu v Praze a ve francouzském Dijonu. Roku 1925 společně s Werichem založili Osvobozené divadlo, které se po dvou letech definitivně změnilo v jevištní centrum českého klaunství, reagující na aktuální politické a společenské problémy. Od roku 1938 žil Voskovec převážně ve Spojených státech. Pouze v letech 1948-1948 pobýval v Československu a v letech 1948-1950 ve Francii. Literárně tvořil především s Janem Werichem.

Žil ve třech zemích, ale vždy tvrdil: "Jsem Čech jako poleno." Od roku 1955 byl občanem USA, a proto je v tamějších encyklopediích George Voskovec (říkali mu Váskovek) uváděn jako americký herec charakterních rolí. České slovníky jej však považují za českého herce, dramatika, režiséra, překladatele, básníka a jeho umělecké dráze v zámoří, včetně slovníků polistopadových, se věnují velmi stroze. Emigroval po únoru 1948 a ocitl se na indexu. Nicméně jeho a Werichovo dílo z éry Osvobozeného divadla totalitní režim zcela nezapudil. Voskovcův osud se završil téměř deset let před rokem 1989.

Dramatická tvorba V&W

O Osvobozeném divadle Voskovce a Wericha, k nimž se brzy přidává geniální hudební skladatel Jaroslav Ježek, je toho napsáno hodně. Scéna původně avantgardní, posléze brojící proti sociálnímu bezpráví a fašismu. Napsali celkem sedmadvacet her (všechny pochopitelně nebyly zdařilé) a že měli problémy s politiky. Například v Caesarovi si v jedné písni dělají legraci ze Společnosti národů, a proto ministr zahraničí Beneš žádá zákaz hry. Také "pátečníci", intelektuálové kolem TGM a Karla Čapka, neměli V+W příliš v lásce. O německých národních socialistech a Hitlerovi ani nemluvě. Po uzavření mnichovské dohody V+W už ani nezahajují podzimní sezónu. Voskovec odlétá do Paříže 31. prosince 1938, Werich s Ježkem ho vzápětí následují.

Nežli se ale Osvobozené divadlo stalo r. 1929 výhradně scénou Voskovce a Wericha, střídali se jejich revue s Honzlovými inscenacemi avantgardních her, vybíraných Vítězslavem Nezvalem. Jedenáctiletá činnost Voskovce a Wericha skončila nedlouho po mnichovských událostech, když jim byla vládou tzv. druhé republiky odňata divadelní koncese pro vyhraněně pokrokovou politickou orientaci, která prý mohla vést k nežádoucí odezvě v hledišti. Neuskutečnila se proto ani připravovaná premiéra nové hry Hlava proti Mihuli, nová adaptace Nestroyovy frašky a divadlo bylo 9.11.1938 uzavřeno. V divadelní práci pokračovali oba umělci v USA. Až do konce druhé světové války hráli jek anglicky pro americké publikum, tak i česky pro krajany. Snažili se prosadit i v Hollywoodu, nicméně jejich hlavním polem působení se stalo české vysílání amerického rozhlasu, kde vystupovali i v politicky bojovných pořadech s aktuálními texty pro Ježkovy melodie.

Brzy po návratu V&W dochází k osudovému zlomu. Chtějí napsat novou hru, ale po třech měsících zjišťují, že to nejde. Je jiná doba. Mají sice úspěch s poslední předválečnou hrou Pěst na oko, ale krátce před 25. únorem 1948 ji stahují. "Už jsme věděli, co se děje. Lidi ne. Smáli se vtipům, které zítra budou tragédie," vzpomínal Voskovec v již citovaném rozhovoru s A. J. Liehmem. Nasazují muzikál Divotvorný hrnec, Werich hraje Čochtana a Voskovec se chopil režie. Voskovce deprimuje poválečná Praha, nadšení pro socialismus a plíživý nástup stalinismu, stýská se mu po New Yorku. „Nezval sice vypadá jako Nezval“, ale je to jiný člověk, šéfuje odboru na ministerstvu informací a říká: „Teď nám patří film a budeme dělat velké věci!“ Werich zůstává, ale Voskovec zůstat nemůže. Získává pozvání od sekretariátu UNESCO v Paříži, stává se tam úředníkem.

R.1955 se Jan Werich ujal uměleckého vedení Divadla satira, které přejmenoval na Divadlo ABC. Nemoc vyřadila z pravidelné divadelní činnosti, nezbavila ho však možnosti vystupovat občas v rozhlase, v televizi, ve filmu, někdy i na jevišti. Vedle menších rolí v Psohlavcích, Pádu Berlína a Hudbě z Marsu vytvořil několik nezapomenutelných postav ve filmech Císařův pekař aneb pekařův císař (1951), Byl jednou jeden král (1955), Až přijde kocour (1963). Dále natočil filmy: Kočár největší svatosti (1965), Jindřich VIII. (1968), Uspořená libra (1964), Medvěd (1963), Slzy, které svět nevidí (1966). Jak před válkou, tak i po ní Werich hodně cestoval. V roce 1951 získal titul laureát státní ceny, v roce 1963 byl jmenován národním umělcem.

Jen tak, na závěr…

Hry Voskovce a Wericha zná snad každý. Minimálně se o nich dnes již učí ve škole a patří mezi důležité autory české dramatické tvorby. Pravda je, že spíše si vzpomeneme na jejich filmy, popřípadě na filmy Pana Wericha z dob komunistické éry. Ale ve všech jejich hrách se člověk pokaždé dozví něco nového, něco si uvědomí, něco pochopí. Můžete se na ně prostě koukat v jakémkoli věku a vždy přináší něco nového. Alespoň pro mě jsou velmi nadčasové. Děkuji za pozornost.

Zdroje:

VELIKÁNI.CZ. Referáty, životopisy, díla, zajímavosti [online]. www.velikani.cz, 2003. [cit. 2005-04-09]. URL: < http://www.velikani.cz/ >. Knihovnička V a W. [online]. Ladislav Kyndl, 2004. [cit. 2005-04-09]. URL: < http://kyndl.cz/ >. Hry V a W. [online]. Ladislav Kyndl, 2004. [cit. 2005-04-09]. URL: < http://osvobozene.e-zpravy.cz/hry_v+w.html >. Jiří Voskovec a Jan Werich v divadle, ve filmu, v soukromí / Vladimír Just ... [et al.]. Vyd. 1.. Praha : Brána, 2001. 158 s. : il.

This content from Wikipedia is licensed under the GNU Free Documentation License. It uses material from the Wikipedia article George Voskovec